To nejcennější, co můžeme dát lidem, kteří nás mají rádi a na kterých nám záleží, je náš čas a naše pozornost.
Neúmyslně zapomínáme
Ve shonu každodenního života snadno zapomeneme udržovat kontakt s lidmi, kteří jsou pro nás důležití. Rodiče, děti, přátelé. Sama to dělám. A ještě si často stěžuju, že oni se dlouho neozvali mně.
Přitom vždyť i já mohu zavolat jako první a domluvit si s nimi setkání.
Jsi v pořádku?
Nejvíce si to uvědomuji ve chvílích, kdy mi volá maminka, jestli je se mnou vše v pořádku, že už o mě 2 týdny neslyšela a nejmíň měsíc mě neviděla. Nebo když potkám někoho z přátel a vzpomínáme, kdy naposledy jsme se viděli a popovídali si.
Čas a pozornost – to nejcennější pro druhé
To nejcennější, co můžeme svým blízkým dát, totiž nejsou drahé dárky, je to náš čas a naše pozornost. Myslím 100% pozornost. Ne ty chvíle, kdy sice sedíte s druhým u stolu, ale duchem jste jinde nebo na mobilu.
Čím více času investujeme do svých vztahů, tím více se nám vrátí zpět. Udělejme první krok, zvedněme telefon a zavolejme. Nebo napišme e-mail.
Seznam a plánování „času pro druhé“
Jsem aktivní člověk se spoustou zájmů a s velkou rodinou. Protože jsem chtěla každému z nich věnovat kousek svého času, udělala jsem si seznam pro mě důležitých lidí. Maminka, mé dvě děti, sestra a bratr, švagrové, vnoučata a neteře a synovec, kamarádky, kolegové, dokonce pracovní přátelé … seznam je dlouhý. Jak dlouhý by byl ten váš?
Poté si seznam procházím a říkám si, jak často bych se s konkrétním člověkem chtěla potkávat a naplánuju si taková setkání do kalendáře. Například s maminkou se vídám nejméně 1x za 14 dní.
Pevné místo v mém kalendáři
Pravidelně si do svého kalendáře plánuji dny a časové úseky, které mám vyhrazeny právě pro telefonáty blízkým a pro setkávání. Možná si někteří klepete na čelo, že jsem blázen nebo se smějete. Ale světe div se, u mně to funguje.
Odměna
Mou největší odměnou je radost a spokojenost v očích druhých. Hned poté krásné rozvíjející se vztahy. Můj dobrý pocit. Pak i to, že když potřebuji pomoc a podporu já, mám komu zavolat a koho požádat.
Díky svému plánování „času pro druhé“ si zároveň naplňuji své osobní životní role: dítěte vůči své mamince, rodiče vůči svým dětem, sestry, babičky, … a jsem Spokojeně svou :-).
Co můžeme udělat pro krásné vztahy s blízkými?
Sepišme si seznam pro nás důležitých osob. Většinou se tento seznam bude krýt s našimi důležitými životními rolemi.
Vyhraďme si ve svém kalendáři dny a konkrétní časy na telefonáty blízkým, na e-maily, na setkání. Zadejme si do kalendáře připomínání.
Napišme/zavolejme prvnímu člověku ze seznamu, pozdravme ho, optejme se, jak se daří. Pozvěte ho na kávu, čaj či pivo na pokec.
Co získáme plánováním „času pro druhé“
- V každodenním shonu nezapomeneme na své blízké.
- Pohlídá to za nás kalendář.
- Zbavíme se výčitek svědomí 🙂
Co získáme lidsky
- Radost a spokojenost v očích těch druhých.
- Jejich sympatie a náklonnost.
- Vlastní dobrý pocit a spokojenost.
- Síť úžasných a podporujících se vztahů rodiny a přátel.
Jak to máte vy? Plánujete si čas pro druhé, nebo teprve začnete? 😉
Napsat komentář