Rubrika: Osobní proměny

Vše o životních proměnách – jak zjistit, co chcete a potřebujete, jak naplánovat a realizovat změny, jak uspět

  • Stáhnout se pro větší cíl

    Stáhnout se pro větší cíl

    Je naším cílem dokazovat ostatním, že jsme lepší než oni nebo dosáhnout svého?

    Velké poučení do života jsem si odnesla z jednoho příběhu z koučovací praxe. Tady je.

    Nutný upgrade IT systému

    Ekonomická ředitelka předkládala ke schválení širšímu vedení firmy finanční rozvahu na upgrade IT systému. Měla připravenou důkladnou prezentaci, pádné argumenty, přehledná a čísla porovnání.

    Nedokončená prezentace

    Po krátkém úvodu pustila prezentaci a začala vysvětlovat, co je třeba a proč. Ředitelé ji však nenechali domluvit a rovnou kladli otázky, zda je skutečně upgrade třeba, jestli víme, zda tak rozsáhlý, zda jsou data relevantní, zda to bylo konzultováno s IT odborníky, atd.

    Ústup do pozadí

    Nenechali ředitelku prezentaci dokončit a doporučili jí, aby do příště vše zjistila a prezentaci znovu připravila. Paní ředitelka souhlasila a stáhla se.

    Proč?

    Věděla jsem, že to všechno, na co se ředitelé ptali, v prezentaci bylo. Paní ředitelka měla vše konzultováno a pečlivě připraveno. Nechápávala jsem tedy, že se stáhla a prezentaci nedokončila s tím, že na příští poradě se k upgradu IT systému vrátí. Ptala jsem se: „Proč?“

    Kdo z nás je ten lepší?

    „Víte,“ řekla mi ředitelka, „zeptala jsem se sama sebe, co je mým cílem?

    Dokazovat jim, že jsem odborník na svém místě, nebo chci, aby mi peníze na upgrade schválili. Věděla jsem, že když jim teď nechám jejich chvilku slávy, příště mi peníze určitě přiklepnou.“

    Měla pravdu. Na příští poradě upgrade všichni bez řečí jednomyslně schválili.

    Upozadit vlastní já

    Ředitelka dokázala upozadit vlastní ego pro větší cíl. Neměla potřebu dokazovat ředitelům, že to všechno, na co se ptali, ji napadlo také a že vše zvážila. Nechala jim pocit jejich důležitosti, nešla proti jejich egu. Proto na příští poradě vše v pohodě proběhlo.

    Poučení

    Sledujeme-li větší cíle, je někdy lepší než „tlačit na pilu“ upozadit vlastní já a počkat. Dát druhé straně prostor a čas.

    Stáhnout se pro větší cíl
  • Půlnoční e-maily

    Půlnoční e-maily

    Jak místo plusových bodů můžete sbírat černé puntíky.

    Dělala jsem víc, než bylo třeba

    Měla jsem zvyk, dělat vždy něco navíc. Doma i v práci. Proč? Za prvé pro uspokojení své potřeby a za druhé, protože se to očekávalo. Jenže skutečně se to očekávalo?!
    Při koučování v jedné z firem jsem zažila situaci, ze které jsem si i já sama vzala poučení a změnila své návyky.

    Vedoucí technologie

    Vedoucí úseku technologie si při koučinku postěžoval, že jeho nadřízený je workoholik, a že to samé očekává i od nich. Zajímalo mě, jak se to projevuje.
    „Tak například nám rozesílá e-maily s dotazy a úkoly třeba i o půlnoci,“ odpovídá vedoucí a dodává: „A protože nechci být nejhorší, já tu práci potřebuju, tak o té půlnoci vstanu a odpovím mu. Aby šéf viděl, že se snažím, že jsem aktivní.“

    Workoholik technický ředitel

    Shodou okolností jsem se na koučinku potkávala i se zmíněným technickým ředitelem. Častým tématem bylo jeho obrovské pracovní nasazení. Ptám se: „Jak tak široký záběr práce zvládáte?“

    Ředitel: „Vím, že je teď výjimečná situace, rozjíždí se více projektů najednou. Tak se snažím zabrat a pracuji dlouho do večera. Například ještě večer píšu e-maily, dokud mám vše v hlavě a taky se vždy snažím vyřídit vše, co mi ten den přistálo v poště. Často končím o půlnoci. Ale ten pocit, když mám vše vyřízeno a v došlé poště čisto, ten je k nezaplacení. To pak můžu jít v klidu spát.“

    Po chvíli mu spokojený úsměv zmizel z tváře: „No a nejvíc mě naštve ten, kdo mi ještě v noci na ty moje e-maily odpoví, a já mám v poště novou položku. To mám hned po náladě.“

    Paradox tzv. neočekávané kvality

    Vnímáte ten paradox? 🙂 Vedoucí technologie se domnívá, že sbírá u šéfa plusové body a přitom je to přesně naopak. Dodává tzv. neočekávanou kvalitu, něco, co nikdo v danou chvíli nechce a nepotřebuje.

    Vedoucí technologie si myslí, že se očekává, že bude na e-maily hned reagovat, a že okamžitá reakce bude oceněna. Ředitel očekává, že v noci bude mít vyřízenou a čistou poštu a půjde spát, že vše ostatní se bude řešit až v práci.

    Poučení

    • Dělejme to, co se po nás SKUTEČNĚ chce.
    • Ne to, co si MYSLÍME, že se od nás chce/očekává.
    • Když to nevíme, nebo si nejsme jisti, tak se ZEPTEJME.
    • Dejme si pozor na „dodávání neočekávané kvality“

    Mám víc času pro sebe

    Dnes už neztrácím čas a energii děláním něčeho navíc, než je skutečně potřeba. Jsem spokojenější, protože za to „něco navíc“ už neočekávám vděk a ocenění, které nepřicházelo. A když si nejsem jistá, co se ode mě očekává, raději se zeptám.

    Mám tak více čas pro sebe a na svou práci.

    PS.
    Když už uděláme něco navíc, tak na to upozorněme a řádně to prodejme!

  • Dotáhni to do konce!

    Dotáhni to do konce!

    Opravdu se vzdávají jen slaboši?

    Byla jsem vychovávána s tím, že když už něco začnu, mám to dotáhnout do konce. Není umění se vzdát, umění je vytrvat. Vzdávají se jen slaboši.

    A není to tak trochu paušalizování?

    Byla jsem silná

    Tak jsem byla silná. Dlouhá léta. Co jsem začala, snažila jsem se dotáhnout do zdárného konce. Mnohdy to bylo vyčerpávající a mnohokrát se mi chtělo s tím švihnout. Ale neudělala jsem to, protože „to se nedělá“.

    Mé slepé uličky

    Můj život je protkán mnoha slepými uličkami. Kdysi mi kamarádka vyprávěla, jak skvělou práci mají účetní. Zdálo se, že být účetní má samá pozitiva. Poptávka po nich byla, je a bude velká. Proto netrvalo dlouho a absolvovala jsem kurz účetnictví.

    Jako Hurvínek válku

    Znáte to pořekadlo, že si něco představujete jako Hurvínek válku? Tak to bylo se mnou a s účetnictvím.

    Kamarádka mého muže si mě vzala pod křídla a poskytla mi podporu a garanta, abych si mohla rozšířit živnost. Udělala jsem si webové stránky a zadala inzerci. Během krátké doby jsem měla první dva klienty. Pronajala jsem si kancelář, pořídila si účetní software a začala fungovat.

    Zpátky na zem

    Byla to však řehole. Nevím, co jsem si myslela. Čte-li tento článek účetní, určitě si klepe na čelo. Byla jsem naprosto bez zkušeností. Znala jsem účtování a daňové zákony, ale neuměla jsem to vše kombinovat. Chyběla mi praxe. Takže to, co zkušená účetní dělá hodinu, já dělala celý den.

    Získání praxe vs. udržení si svobody

    Vydržela jsem půl roku. Teprve potom se mi otevřely oči. Potřebuju praxi, budu muset nastoupit do firmy a učit se od druhých. Ale jsem ochotná obětovat svoji pracovní svobodu, svoji důležitou životní hodnotu? Ne, nejsem! Jenže, jak tedy dál?

    Odvaha seknout s tím, co mi nejde

    Rozhodovala jsem se dlouho a nebylo to nijak snadné. Konečný verdikt? I přesto, že jsem účetnictví věnovala spoustu energie, času a peněz, skončila jsem. Být živa pouze účetnictvím byla má slepá ulička.

    Náklady versus užitek

    Seknout s něčím, co se pro nás není to pravé, zvláště pokud jsme již vydali energii, peníze a čas, je velmi těžké. Zvažujeme pro a proti, náklady a užitek. Pokud jakkoliv náklady převáží nad přínosy, stojí za zvážení, zda v činnosti vůbec pokračovat nebo s ní seknout.

    Oprostit se od předsudků

    Není slabostí skončit s něčím, co nám nejde a nemá pro nás přínos. Jde o rozumné zhodnocení situace, bez předsudků. Jde o odvahu, vnitřní sílu a osobní disciplínu.

    Říct: „Končím a nechávám to být.“, je často to nejtěžší, co v životě uděláme

    Vidím to na kurzech

    Podobnou situaci občas vidím na kurzech, které vedu. Účastníci mají vyřešit logickou úlohu nebo složit hlavolam. Často jsou neúspěšní. Zvláště pánové se snaží nad hlavolamem zvítězit a nevzdávají se, i když stanovený čas vyprší. V ojedinělých případech musím dokonce hlavolam sebrat a schovat do tašky 🙂 Jejich reakce: „Neberte nám ho. My na to přijdem!“

    Neumějí v danou chvíli nechat hlavolam být. Přece to nevzdají! To chlapi nedělají. A za jakou cenu (čas a energie)? A jaký je užitek? Možná jen pro uchlácholení vlastního ega.

    Poučení

    Pokud cítíme, že to, co děláme, kam směřujeme své snažení, není náš šálek kávy, pak se:

    • zastavme,
    • sepišme +/-,
    • vyhodnoťme fakta: náklady/výdaje versus přínosy/užitek
    • ptejme se, zda je daná činnost v souladu s našimi hodnotami a cíli.

    Teprve poté se rozhodujme.

    A rozhodujme se bez předsudků, protože není slabostí seknout s tím, co mi nejde. Naopak!

    Benefitem je prostor pro nové a zajímavé věci.

  • Čas pro své blízké

    Čas pro své blízké

    To nejcennější, co můžeme dát lidem, kteří nás mají rádi a na kterých nám záleží, je náš čas a naše pozornost.

    Neúmyslně zapomínáme

    Ve shonu každodenního života snadno zapomeneme udržovat kontakt s lidmi, kteří jsou pro nás důležití. Rodiče, děti, přátelé. Sama to dělám. A ještě si často stěžuju, že oni se dlouho neozvali mně.
    Přitom vždyť i já mohu zavolat jako první a domluvit si s nimi setkání.

    Jsi v pořádku?

    Nejvíce si to uvědomuji ve chvílích, kdy mi volá maminka, jestli je se mnou vše v pořádku, že už o mě 2 týdny neslyšela a nejmíň měsíc mě neviděla. Nebo když potkám někoho z přátel a vzpomínáme, kdy naposledy jsme se viděli a popovídali si.

    Čas a pozornost – to nejcennější pro druhé

    To nejcennější, co můžeme svým blízkým dát, totiž nejsou drahé dárky, je to náš čas a naše pozornost. Myslím 100% pozornost. Ne ty chvíle, kdy sice sedíte s druhým u stolu, ale duchem jste jinde nebo na mobilu.

    Čím více času investujeme do svých vztahů, tím více se nám vrátí zpět. Udělejme první krok, zvedněme telefon a zavolejme. Nebo napišme e-mail.

    Seznam a plánování „času pro druhé“

    Jsem aktivní člověk se spoustou zájmů a s velkou rodinou. Protože jsem chtěla každému z nich věnovat kousek svého času, udělala jsem si seznam pro mě důležitých lidí. Maminka, mé dvě děti, sestra a bratr, švagrové, vnoučata a neteře a synovec, kamarádky, kolegové, dokonce pracovní přátelé … seznam je dlouhý. Jak dlouhý by byl ten váš?

    Poté si seznam procházím a říkám si, jak často bych se s konkrétním člověkem chtěla potkávat a naplánuju si taková setkání do kalendáře. Například s maminkou se vídám nejméně 1x za 14 dní.

    Pevné místo v mém kalendáři

    Pravidelně si do svého kalendáře plánuji dny a časové úseky, které mám vyhrazeny právě pro telefonáty blízkým a pro setkávání. Možná si někteří klepete na čelo, že jsem blázen nebo se smějete. Ale světe div se, u mně to funguje.

    Odměna

    Mou největší odměnou je radost a spokojenost v očích druhých. Hned poté krásné rozvíjející se vztahy. Můj dobrý pocit. Pak i to, že když potřebuji pomoc a podporu já, mám komu zavolat a koho požádat.

    Díky svému plánování „času pro druhé“ si zároveň naplňuji své osobní životní role: dítěte vůči své mamince, rodiče vůči svým dětem, sestry, babičky, … a jsem Spokojeně svou :-).

    Co můžeme udělat pro krásné vztahy s blízkými?

    Sepišme si seznam pro nás důležitých osob. Většinou se tento seznam bude krýt s našimi důležitými životními rolemi.

    Vyhraďme si ve svém kalendáři dny a konkrétní časy na telefonáty blízkým, na e-maily, na setkání. Zadejme si do kalendáře připomínání.

    Napišme/zavolejme prvnímu člověku ze seznamu, pozdravme ho, optejme se, jak se daří. Pozvěte ho na kávu, čaj či pivo na pokec.

    Co získáme plánováním „času pro druhé“

    • V každodenním shonu nezapomeneme na své blízké.
    • Pohlídá to za nás kalendář.
    • Zbavíme se výčitek svědomí 🙂

    Co získáme lidsky

    • Radost a spokojenost v očích těch druhých.
    • Jejich sympatie a náklonnost.
    • Vlastní dobrý pocit a spokojenost.
    • Síť úžasných a podporujících se vztahů rodiny a přátel.

    Jak to máte vy? Plánujete si čas pro druhé, nebo teprve začnete? 😉

  • Respektovat neznamená souhlasit – o osobní síle a prostoru

    Respektovat neznamená souhlasit – o osobní síle a prostoru

    Většina z nás žije v mylném přesvědčení, že když respektujeme názor nebo rozhodnutí druhého, zároveň s ním i souhlasíme.

    Můj názor je lepší než tvůj

    I já jsem tvrdošíjně prosazovala své názory a svá rozhodnutí (která samo sebou byla vždy lepší než těch druhých) a nechápala jsem, jak tak jasnou věc druzí neberou a říkají nebo chtějí něco jiného.

    Rada moudré paní

    Až jednou mi moudrá starší paní numeroložka (pro Šumperáky paní Křížková) otevřela oči. Zeptala se mě: „Kolik let je vašim dětem?“
    „Hodně, už jsou dospělé,“     já na to.
    „Tak proč jim chcete mluvit do života? Je to jejich život. Vychovala jste je a teď už to nechejte na nich. Sbírají vlastní zkušenosti. Nechtějí ty vaše. Dopřejte jim prostor.“
    To byla sprcha, kterou jsem potřebovala.

    Kouč neradí, kouč provází

    Stejným principem se řídí koučování. Kouč neradí, ale pomáhá najít klientovi pro něj tu nejlepší cestu. I když se kouči třeba i nelíbí, je to cesta klienta. Jeho rozhodnutí. Jeho život. Respektovat cestu vybranou klientem pro mě bylo z práce kouče to nejtěžší. Neradit, pouze provázet.

    Respektovat neznamená souhlasit

    Kdysi toto poznání a zároveň umění jednou větou shrnul Jan Kraus v jeho Show, když komentoval volbu prezidenta – volně citováno: „Respektuju volbu ostatních, to neznamená, že s ní nesouhlasím.“
    A mě to docvaklo 🙂 Jasně, to je objev! To je ono. A jak jednoduchá definice:

    Respektovat neznamená souhlasit.

    Vnitřní boj a osobní síla

    Respektovat názor či rozhodnutí druhého, pokud s ním nesouhlasíte, je o naší obrovské vnitřní síle. Poskytnout a ponechat druhým jejich prostor a nechat věci být. Často svádím vlastní vnitřní boje 🙂

    Mé vnitřní války

    Občas se mi nelíbí, jak mé děti vychovávají své děti, ale držím …. pusu a respektuji jejich volbu a způsob výchovy (to víte, že ne vždycky 😉 trochu šidím, například cukrovím krmím vnučky v přiměřené míře pořád 🙂 ).

    Občas se mi nelíbí rozhodnutí nebo konání mého muže. Svedu vnitřní boj, držím rukama rty u sebe, ať nemůžu mluvit, sednu si na ruce, ať nemůžu nic dělat. A až si to uvnitř sebe vybojuju a nechám to být, jdu mu dát pusu a říct mu, že ho miluju (i když já bych to udělala jinak 😉 ).

    A pokud je to moc, tak požádám

    • „Prosím, mohl bys to příště zkusit udělat tak a tak?“
    • „Víš, ocenila bych, kdybys příště zvážil i můj pohled na věc.“
    • „Prosím vezmi příště v úvahu i můj pohled na věc.“

    Postřehy a doporučení do života

    • Pamatujme si, že respektovat neznamená souhlasit.
    • Můžeme respektovat a přesto mít vlastní názor. Tento objev pro mne byl nesmírně osvobozující. Pokud chceme, aby druzí zohlednili náš názor či rozhodnutí, s respektem je o to požádejme.

    Respektovat NEZNAMENÁ souhlasit.

  • O lidské připoutanosti a volnosti

    O lidské připoutanosti a volnosti

    Nadzvedne vás ze židle, když někdo trvá na nedůležitých věcech?

    A co obráceně? Prudíte své okolí lpěním na podstatných věcech, které však jsou pro vaše okolí naprosto nepodstatné? 🙂

    Já například okamžitě poznám špatně uloženou knížku v knihovně!

    Moje malá válka

    V rodině bývalého manžela se vždy obědvalo ve 12 hodin a na tomto čase tchyně striktně trvala. Když píši ve 12, myslím tím přesně ve 12. Ani o minutu před, ani po. Nesmírně mě to popouzelo a tak jsem chodila pozdě. Správně tušíte, že naschvál. Já byla spokojená, tchyně naštvaná.

    Byt jako z katalogu

    Když jsem byla malá, obdivovala jsem uklizené byty kamarádů mých rodičů. Ne, že bychom doma měli nepořádek, ale nikdy náš byt nevypadal jako z katalogu. Vdala jsem se a usilovat o sterilní pořádek bylo nad lidské síly. Dočkala jsem se až ve chvíli, kdy děti odešli z domu, a já měla dvoupokojový byt jen pro sebe. Kamarádky mě chválily, jak mám uklizeno.

    Byt jako z katalogu

    Můžete aspoň na chvíli udržet pořádek?!

    Jenže přišla další životní etapa. Nový přítel, jeho puberťácký syn, mé malé vnučky a nový velký byt. O sterilním pořádku se mi mohlo jen zdát. Jenže já na něm striktně trvala. Mohla jsem duši vypustit, abych měla krásně uklizeno.

    Za chvíli ale bylo smetí na podlaze, drobky na gauči, drobky na stole, nezasunuté židle, přes ně přehozené ručníky (protože v koupelně je přece vlhko), neuklizené peřiny (vždyť se do nich zase poleze a musejí se vyvětrat), poprskané zrcadlo a upatlaný kohoutek, kartáčky na zuby jen tak na umyvadle (aby přece byly po ruce). Roztahané hračky po pokoji (vždyť holky zase přijdou). Na gauči rozházené polštářky a deky (proč mají být srovnané podle barev?!). Byla jsem naštvaná a vyčerpaná.

    Jako tchyně

    Já byla na nervy, mé okolí mě nechápalo. A pak jsem si jednou vzpomněla na tchyni. Na obědy přesně ve 12. Na to, jak křesla musela stát přesně v těch vytlačených kolečkách na koberci. A to byl ten velký AHA moment, kdy jsem si uvědomila, že dělám přesně to, co jsem u tchyně nesnášela.

    Má připoutanost k pořádku

    Připoutala jsem se ke katalogovému pořádku v bytě. Byl pro mě prioritou. Pro uspokojení své potřeby jsem dělala vše. Trvala na svém, zlobila se, hádala se, vytvářela dusno.

    Až jednoho dne jsem si uvědomila, že to je JEN MOJE POTŘEBA. Nepříjemnou atmosféru vytvářela má PŘIPOUTANOST K POŘÁDKU. Tak jsem se na pořádek vykašlala. Ne ze dne na den, postupně. Už mě nevztekají odsunuté židle od stolu a drobky na gauči. Patří k životu.

    Připoutanost škodí a vyčerpává

    Nezdravá připoutanost k čemukoliv, lidem, činnostem, věcem, pravidlům, …, komplikuje život. Tím, že na něčem striktně trváme, nejsme ochotni kompromisu, nejsme ochotni se něčeho vzdát, vytváříme dusno a sebe vyčerpáváme. Proto dnes sleduji své připoutanosti a snažím se na nich pracovat. Chci být více volná.

    Co s připoutanostmi?

    • Důležité je připoutanost si uvědomit a přiznat si ji.
    • Pojmenovat ji.
    • Poté hledat cestu, jak postupně slevovat z přehnaných potřeb.
    • Učit se býti více flegmatikem a dopřát víc volnosti sobě i druhým.

    Jen prosím pozor na extrémy, vše s rozumnou mírou.

    Jaké jsou vaše připoutanosti?

    Připoutanost k lidem 😀
  • Má sobecká rána jen pro sebe

    Má sobecká rána jen pro sebe

    Každá životní etapa je něčím úžasná, ta má současná pohodovými rány, která mám jen pro sebe.

    Zombie mód

    Nedávno jsem musela vstát ve 4.30 hod ráno, abych stihla odjezd vlaku v 6. Zabijácký vstávací čas je pro mě jakýkoliv před půl 6 ráno. V zombie módu jsem se dovlekla na nádraží a celé dopoledne se snažila probrat. Díky této zkušenosti ale vím, jak moc miluju svá pohodová rána jen pro sebe.

    Zombie mód

    Ideální vstávací hodina

    Téměř pravidelně se budím kolem 6. hodiny ráno. Je to má ideální vstávací hodina. Mimo dnů, kdy školím, si denní režim řídím podle sebe. Můžu si tedy dovolit pomalý a pohodový start a celý den pak být Spokojeně svá.

    Vždycky to tak nebylo

    Dříve jsem ráno stíhala vzbudit sebe, udělat ze sebe člověka, vyvenčit psa, vzbudit děti, donutit je obléknout se, občas i najíst, odvést do školky, počkat až se převlečou, předat paní učitelce a doběhnout na 7. hodinu do práce. Uff.

    Lepší časy

    Lepší časy nastaly, když se děti zvládly vzbudit a vypravit samy, a když pejsek odešel do nebíčka. A pak později, když v práci zavedli pružnou pracovní dobu s nejpozdějším nástupem v 9 hod.

    Má sobecká rána jen pro sebe

    Ale ten úplně nejlepší čas je teď, kdy si svoje rána řídím jen podle sebe. V klidu a v pohodě si dopřeji své ranní rituály a příjemně se naladím na celý den.

    Budím se bez budíku, chvíli se povaluji a protahuji ve vyhřáté posteli, přivoním si k aroma oleji, který mám na nočním stolku, protože vůně jsou mocné čarodějky a umí zlepšit náladu.

    Podívám se na fotky vnuček na zdi a jsem vděčná, že je mám.

    Pak se jdu představit k zrcadlu do koupelny. Proběhne klasické: „Sice tě neznám, ale umeju tě a udělám z tebe ženu.“

    Stihnu ještě mini jógové protažení, snídani, kávičku a většinou i zhlédnout Panoramu na ČT Sport.

    A výběrem oblečení můžu trávit klidně hodinu. To jsou výhody žen 50+ či žen bez závazků.

    Kdybych věděla kdysi, co vím dnes

    Kdybych dříve věděla, jak jsou sobecká rána jen pro sebe úžasná a jakou výbornou prevencí proti stresu jsou, asi bych kvůli nim chodila dřív spát a mohla pak ráno mít aspoň 20 minut jen pro sebe.

    Tipy na krásné ráno pro Spokojeně své ženy

    • na budíku si nastavit příjemnou vstávací hudbu
    • ještě v posteli se slastně protáhnout, jako kočka na sluníčku
    • přivonět k oblíbené vůni, nachystané na nočním stolku (růžová voda?)
    • dát si na noční stolek něco, co ráno navodí příjemnou / optimistickou náladu (třeba fotku)
    • dát si sklenku odstáté vlažné vody s citronem
    • dopřát si svůj čas v koupelně
    • dopřát si oblíbenou / zdravou snídani
    • ráno uzavřít kávou / čajem / … + něco pozitivního si přečíst / + napsat stránku v deníku / + naplánovat si na den něco hezkého
    • případně si dopřát ranní jógu / běh / procházku / …

    To vše hlavně a především beze spěchu, v poklidu a v pohodě.

    Sobecká rána jen pro sebe doporučuji

    Ráno, když ostatní ještě spí, je ta nejlepší doba, dopřát si čas pro sebe. Možná kvůli němu budeme muset jít dřív spát a dřív vstávat, ale stojí to za to. A když si po čase náš vnitřní autopilot na dřívější vstávání zvykne, začnou se dít zázraky. Začínáme být Spokojeně své.

    Škoda jen, že osobní zkušenost je přenositelná pouze doporučením či radou 🙂

    Závěrem postřeh klienta ze školení

    Na téma ranních rituálů účastník školení (muž 🙂 ) říká: „Ráno vstanu, dám si kávu, cigaretu a jdu na WC. A když se vše povede, pak mám krásný den.“

  • Jak být díky vůni Spokojeně svou

    Jak být díky vůni Spokojeně svou

    Určitě to budete také znát. Ucítím vůni mandarinek nebo skořice a mám krásnou spokojenou slavnostní náladu. Tyto vůně mě totiž vrací do dětství. Vyrůstala jsem za bývalého režimu a mandarinky byly většinou jen na Vánoce. Proto jakmile cítím mandarinky, mám i teď, po tolika letech, Vánoce a s nimi spojené slavnostní pocity.

    Šeříky mého dětství

    Stejně tak mě do dětství vrací vůně kvetoucího šeříku, který měla babička Petrášová na dvorku a nosívala ho domů do vázy. Byly to vážně krásné časy spokojené dětské duše.

    Smrádek

    S dětstvím mám spojenou ještě jednu vůni, která není právě příjemná – „vůni“ chlévského hnoje 🙂 Babička Petrášová bydlela na výměnku statku, kde teta a strýc chovali domácí zvířata. Navíc nás, mě, mé bratrance a sestřenice, brávali také do teletníku bývalého JZD, kde se nám dětem moc líbilo a „vůně“ hnoje nám ale vůbec nevadila.

    Autorka: L. Táborská, LT FOTO

    Čichové vzpomínky

    Pokud máme prožitky spojené s čichovými vjemy, ukládá je mozek jinak než ostatní. Jsou intenzivnější a jsme schopni si je vybavit i po velmi dlouhé době.

    Vůně je mocná čarodějka

    Vůně ovlivňují emoce a náladu, proto bychom jim měli věnovat patřičnou pozornost. Jakmile cítíme nám příjemnou vůni, zklidníme se, uvolníme a uvnitř sebe se začneme usmívat, jsme spokojení a příjemně naladění. Změnu nálady vyvolala JEN pouhá obyčejná vůně. S pomocí správné vůně je tak možné zlepšovat své emoce či šířit dobrou náladu.

    Vyberte si pro sebe tu správnou

    Přestože platí obecná pravidla, která vůně je na co vhodná, je „ta správná vůně pro vás“ ryze individuální volbou. Vyberte si pro sebe tu pravou. Mně voní mandarinky, vám mohou vonět třeba růže. Vůně pro vás v této podobě není parfém, který běžně používáte. Vůně pro vás je „něco navíc“.

    Co vše vůně umí

    Zlepšuje koncentraci, kreativitu, chuť k jídlu, usínání, … byl by to dlouhý seznam. Více informací k vůním zcela jistě najdete na internetu.

    Tip pro vás

    Mým cílem je dát vám tip, jak si jednoduše, rychle a poměrně levně zlepšit náladu.

    • Malou lahvičku s vůní je možné pohodlně přenášet v kabelce, nebo si vůni můžeme nastříkat do kapesníku.
    • Příjemnou vůni si dopřejme v místnosti, ve které často pobýváme.
    • Do večerní relaxační koupele nebo před usnutím do aromalampy.
    • Vonným olejem si můžeme namasírovat ruce, chodidla, lýtka, …

    Dopřát si pro sebe příjemnou vůni, díky které můžeme být Spokojeně své, je to nejmenší, co pro sebe můžeme udělat.

    PS. Funguje to u obou pohlaví 🙂

    Přeji příjemné čichání.

    Moje Vánoce
  • Jím houby, nevidím houby

    Jím houby, nevidím houby

    K napsání tohoto článku mě inspiroval komentář kamaráda a bývalého kolegy Davida na FB (k předešlému článku), že je důležité dětem nelhat a vzpomínka mé dcery.

    Brrrr, houby

    Mé, dnes již dospělé děti, od mala nejedí jídla s houbami. Ani houbovou omáčku, ani smaženici, ani polévku. Naopak já houby miluju.
    Pokoušela jsem se různými metodami děti přesvědčit, že houby jsou chutné a zdravé. Neuspěla jsem s argumenty, nezabraly sliby ani s tresty.

    Proč? Prostě proto

    Neptejte se mě, proč jsem se tak usilovně snažila houby do žaludků dětí dostat. No „protože prostě proto“. Nebo jak říkají na Ostravsku: „Bo …“ Asi jen z principu … Cílem byla pestrá strava, ne otrava 🙂 .

    Až jednoho dne při mletí kávy přišel nápad!

    Víte, že sušené houby rozemelete v ručním mlýnku na kávu na jemný prášek? Aha?! A tak se mi nakonec podařilo propašovat houby do omáčky k masu.

    Oběd s tajenkou

    Vítězoslavně jsem dětem naservírovala oběd, těstoviny s oblíbenou UHO. Dcerka zvážní a očichává omáčku. Podezřívavě ke mně zvedne pohled: „Mami, tys tam dala houby!“
    Já skálopevně a s klidem: „Prosím tě! Vidíš tam někde nějaké houby?!“
    Zmatená odpověď: „Ne …“
    „No tak vidíš. A jez, vystydne ti to.“
    „Ale voní to a chutná jak houby,“ argumentuje naprosto zmatená dcerka.

    Paradox v hlavě

    V jejích 8 letech se nedokáže vyrovnat s paradoxem, kdy jí mozek říká, že cítí a jí houby, ale oči je nevidí. Ale protože věří mámě, omáčku nakonec sní.
    Časem, při nějakém rodinném večeru, když byly větší, jsem jim svou fintu prozradila. Odpustily mi a dodnes se tomu smějeme.

    Snažím se o respekt k dětem

    S přibývajícími léty zjišťuji, že dnes bych se v mnoha situacích z mého mládí zachovala jinak. A tak si dovolím nostalgický povzdech a připojím se ke komentáři, který na FB psala spolužačka Hanka: „Škoda, že některá prozření přicházejí tak pozdě.“ Co naděláme… čas zpět nevrátíme 🙂

    Poučení

    • Nemá smysl vyčítat si minulost. V danou chvíli jsme udělali, co jsme považovali za nejlepší.
    • Důležité je, poučit se pro příště. Změnit svůj přístup a respektovat.
    • Říkat pravdu, nebo mlčet? 🙂

    A upřímně… Kdo z nás nikdy, ale opravdu nikdy nelhal?

    Epilog

    Obě mé děti vychovávají své děti, mé vnučky, s cílem „říkat pravdu, nelhat“. Stejně jako to v komentáři píše kamarád a kolega.

    Davide, dovolím si tě citovat:

    Dle mého je základ dětem nelhat. Žádné kecy o tom, že jehla nebolí. Bolí. Dostaneš ji a bude dobře. Bolest k životu patří.
    Stejně jako to, že pomocná ruka je na konci tvé paže. Pomůžu, naučím, samozřejmě. Ale jak to bude, je jen ve tvých rukách, synku můj 😊

    A symbolicky a náhodou 🙂 můj dnešní oběd.
  • Jsou výchova a stůl příčinami neúspěchů?

    Jsou výchova a stůl příčinami neúspěchů?

    Jsme spíše životními tvůrci a držíme svůj život pevně v rukou, nebo jsme oběťmi? Kde se vzalo naše místo kontroly a vlivu?

    Nedávno se vnučka při honičce po bytě uhodila do rohu stolu a plakala. Prababička ji utěšuje: „Pojď, naplácáme mu (stolu).“ A společně s vnučkou trestají stůl: „Ty stole jeden!“ Vnučka přestává plakat: „Pitomej stůl, babi! Proč tady stojí?“
    V tu chvíli rázně zasahuje maminka vnučky: „Stůl za to nemůže. Mohla jsi ho obejít. Příště si dej pozor a nesváděj to na stůl.“

    Místo kontroly a vlivu se vytváří již v dětství

    Přístup prababičky vnučku učí, že ona sama věci neovlivňuje, že situaci neřídí. Věci se dějí a ona na ně nemá vliv. V jejím případě za nehodu může stůl. Ona je obětí, chudáčkem.

    Přístup maminky naopak říká, že ona sama věci a okolí ovlivňuje. Ona je aktérem, tvůrcem, příčinou. Nedávala pozor a uhodila se. Bude-li příště pozornější, neuhodí se.

    Výchovou se tak učíme, kde máme své místo kontroly a vlivu a v dalším žití si ho zkušenostmi potvrzujeme. Buď je uvnitř mě (jsem to já), nebo je mimo mě (pak je to okolí).

    Dospělost

    V dospělosti se pak setkáváme s lidmi, kteří věří, že vše je v jejich rukou, nebo s lidmi, kteří jsou přesvědčení, že na dění kolem sebe nemají vliv.

    Příklad z praxe – pracovní svět

    Na personálním úseku bude volné místo vedoucí personalistky. Paní Klaudie, přemýšlí a plánuje, co může udělat pro své povýšení. Paní Tereza by také ráda byla vedoucí, ale složí ruce do klína a čeká, až si jí nadřízení všimnou a povýší ji. Může být i hůř. Tereza vůbec v povýšení nevěří, protože jí se tak úžasné věci nestávají.

    Příklad z praxe – soukromý svět

    Tereza je v manželství už dlouhá léta nespokojená. Při rozhovoru s Klaudií si posteskne: „Kdyby si tak Petr chtěl někoho najít a odstěhovat se, vše by se tak vyřešilo.“ Klaudie reaguje: „Tak to já bych na to nečekala. Když jsem si uvědomila, že už se svým mužem nechci být, navrhla jsem mu, že zkusíme chvíli žít odděleně.“

    Terezino místo kontroly a vlivu je mimo ni, Klaudie má naopak místo kontroly a vlivu uvnitř sebe.

    Trocha teorie

    Osoby s vnitřním (interním) místem kontroly

    věří, že výsledek jejich činnosti je závislý na jejich přičinění, a že svůj život mají pevně ve svých rukou.
    Tzv. internalisté (tvůrci) vycházející ze sebe, z vlastních schopností, dovedností a možností. Bývají zdravější, spokojenější a lépe zvládají zátěžové situace.

    Tvůrce pracuje 🙂

    Osoby s vnějším (externím) místem kontroly

    věří, že jejich úspěchy či nezdary jsou ovlivněny a určeny vnějšími vlivy mimo ně. Předpokládají, že se situace vyřeší sama nebo bude vyřešena zásahem druhé osoby či osudu.
    Tzv. externalisté (oběti) často používají pasivní strategie zvládání zátěže, objevují se u nich pocity bezradnosti, vzdávání se.

    Oběť čeká 🙂

    Poučení – jsou dvě

    • Místo kontroly jsme získali výchovou a životem si ho dále potvrzujeme. Je to náš autopilot. Dobrá zpráva je, že náš přístup můžeme změnit. Je možné se „přeučit“. Původní vzorec sice zcela nevymažeme, ale můžeme ho změnit. A je jedno kolik je nám let, mozek je schopen učit se do vysokého věku.
    • Jsme-li rodiči nebo prarodiči, učme své děti, že jsou tvůrci svého života, učme je, že oni jsou příčinou toho, co se jim děje a také toho, co se jim podaří.

    Jaké je vaše místo kontroly a vlivu?
    Co učíte své děti a svá vnoučata vy?

    Příčina nehody a budování místa kontroly mimo sebe .-)