Většina z nás žije v mylném přesvědčení, že když respektujeme názor nebo rozhodnutí druhého, zároveň s ním i souhlasíme.
Můj názor je lepší než tvůj
I já jsem tvrdošíjně prosazovala své názory a svá rozhodnutí (která samo sebou byla vždy lepší než těch druhých) a nechápala jsem, jak tak jasnou věc druzí neberou a říkají nebo chtějí něco jiného.
Rada moudré paní
Až jednou mi moudrá starší paní numeroložka (pro Šumperáky paní Křížková) otevřela oči. Zeptala se mě: „Kolik let je vašim dětem?“
„Hodně, už jsou dospělé,“ já na to.
„Tak proč jim chcete mluvit do života? Je to jejich život. Vychovala jste je a teď už to nechejte na nich. Sbírají vlastní zkušenosti. Nechtějí ty vaše. Dopřejte jim prostor.“
To byla sprcha, kterou jsem potřebovala.
Kouč neradí, kouč provází
Stejným principem se řídí koučování. Kouč neradí, ale pomáhá najít klientovi pro něj tu nejlepší cestu. I když se kouči třeba i nelíbí, je to cesta klienta. Jeho rozhodnutí. Jeho život. Respektovat cestu vybranou klientem pro mě bylo z práce kouče to nejtěžší. Neradit, pouze provázet.
Respektovat neznamená souhlasit
Kdysi toto poznání a zároveň umění jednou větou shrnul Jan Kraus v jeho Show, když komentoval volbu prezidenta – volně citováno: „Respektuju volbu ostatních, to neznamená, že s ní nesouhlasím.“
A mě to docvaklo 🙂 Jasně, to je objev! To je ono. A jak jednoduchá definice:
Respektovat neznamená souhlasit.
Vnitřní boj a osobní síla
Respektovat názor či rozhodnutí druhého, pokud s ním nesouhlasíte, je o naší obrovské vnitřní síle. Poskytnout a ponechat druhým jejich prostor a nechat věci být. Často svádím vlastní vnitřní boje 🙂
Mé vnitřní války
Občas se mi nelíbí, jak mé děti vychovávají své děti, ale držím …. pusu a respektuji jejich volbu a způsob výchovy (to víte, že ne vždycky 😉 trochu šidím, například cukrovím krmím vnučky v přiměřené míře pořád 🙂 ).
Občas se mi nelíbí rozhodnutí nebo konání mého muže. Svedu vnitřní boj, držím rukama rty u sebe, ať nemůžu mluvit, sednu si na ruce, ať nemůžu nic dělat. A až si to uvnitř sebe vybojuju a nechám to být, jdu mu dát pusu a říct mu, že ho miluju (i když já bych to udělala jinak 😉 ).
A pokud je to moc, tak požádám
- „Prosím, mohl bys to příště zkusit udělat tak a tak?“
- „Víš, ocenila bych, kdybys příště zvážil i můj pohled na věc.“
- „Prosím vezmi příště v úvahu i můj pohled na věc.“
Postřehy a doporučení do života
- Pamatujme si, že respektovat neznamená souhlasit.
- Můžeme respektovat a přesto mít vlastní názor. Tento objev pro mne byl nesmírně osvobozující. Pokud chceme, aby druzí zohlednili náš názor či rozhodnutí, s respektem je o to požádejme.
Respektovat NEZNAMENÁ souhlasit.
Napsat komentář