Jsme spíše životními tvůrci a držíme svůj život pevně v rukou, nebo jsme oběťmi? Kde se vzalo naše místo kontroly a vlivu?
Nedávno se vnučka při honičce po bytě uhodila do rohu stolu a plakala. Prababička ji utěšuje: „Pojď, naplácáme mu (stolu).“ A společně s vnučkou trestají stůl: „Ty stole jeden!“ Vnučka přestává plakat: „Pitomej stůl, babi! Proč tady stojí?“
V tu chvíli rázně zasahuje maminka vnučky: „Stůl za to nemůže. Mohla jsi ho obejít. Příště si dej pozor a nesváděj to na stůl.“
Místo kontroly a vlivu se vytváří již v dětství
Přístup prababičky vnučku učí, že ona sama věci neovlivňuje, že situaci neřídí. Věci se dějí a ona na ně nemá vliv. V jejím případě za nehodu může stůl. Ona je obětí, chudáčkem.
Přístup maminky naopak říká, že ona sama věci a okolí ovlivňuje. Ona je aktérem, tvůrcem, příčinou. Nedávala pozor a uhodila se. Bude-li příště pozornější, neuhodí se.
Výchovou se tak učíme, kde máme své místo kontroly a vlivu a v dalším žití si ho zkušenostmi potvrzujeme. Buď je uvnitř mě (jsem to já), nebo je mimo mě (pak je to okolí).
Dospělost
V dospělosti se pak setkáváme s lidmi, kteří věří, že vše je v jejich rukou, nebo s lidmi, kteří jsou přesvědčení, že na dění kolem sebe nemají vliv.
Příklad z praxe – pracovní svět
Na personálním úseku bude volné místo vedoucí personalistky. Paní Klaudie, přemýšlí a plánuje, co může udělat pro své povýšení. Paní Tereza by také ráda byla vedoucí, ale složí ruce do klína a čeká, až si jí nadřízení všimnou a povýší ji. Může být i hůř. Tereza vůbec v povýšení nevěří, protože jí se tak úžasné věci nestávají.
Příklad z praxe – soukromý svět
Tereza je v manželství už dlouhá léta nespokojená. Při rozhovoru s Klaudií si posteskne: „Kdyby si tak Petr chtěl někoho najít a odstěhovat se, vše by se tak vyřešilo.“ Klaudie reaguje: „Tak to já bych na to nečekala. Když jsem si uvědomila, že už se svým mužem nechci být, navrhla jsem mu, že zkusíme chvíli žít odděleně.“
Terezino místo kontroly a vlivu je mimo ni, Klaudie má naopak místo kontroly a vlivu uvnitř sebe.
Trocha teorie
Osoby s vnitřním (interním) místem kontroly
věří, že výsledek jejich činnosti je závislý na jejich přičinění, a že svůj život mají pevně ve svých rukou.
Tzv. internalisté (tvůrci) vycházející ze sebe, z vlastních schopností, dovedností a možností. Bývají zdravější, spokojenější a lépe zvládají zátěžové situace.
Osoby s vnějším (externím) místem kontroly
věří, že jejich úspěchy či nezdary jsou ovlivněny a určeny vnějšími vlivy mimo ně. Předpokládají, že se situace vyřeší sama nebo bude vyřešena zásahem druhé osoby či osudu.
Tzv. externalisté (oběti) často používají pasivní strategie zvládání zátěže, objevují se u nich pocity bezradnosti, vzdávání se.
Poučení – jsou dvě
- Místo kontroly jsme získali výchovou a životem si ho dále potvrzujeme. Je to náš autopilot. Dobrá zpráva je, že náš přístup můžeme změnit. Je možné se „přeučit“. Původní vzorec sice zcela nevymažeme, ale můžeme ho změnit. A je jedno kolik je nám let, mozek je schopen učit se do vysokého věku.
- Jsme-li rodiči nebo prarodiči, učme své děti, že jsou tvůrci svého života, učme je, že oni jsou příčinou toho, co se jim děje a také toho, co se jim podaří.
Jaké je vaše místo kontroly a vlivu?
Co učíte své děti a svá vnoučata vy?
