Rubrika: Stress Management

Proč jsem zase musela „jet na doraz“? Protože to jsem celá já.

Běžný domácí nepořádek

Jsme rodina, která se ráda potkává a tráví spolu hodně času. Poslední roky právě u nás doma, protože máme velký byt. Samozřejmě, že průměrně 6 dospělých a 6 dětí nadělá trochu nepořádek, s tím je třeba počítat.

Generální úklid

Jenže já až do nedávna potřebovala mít doma pořádek podle sebe – vše uklizeno a vše vyleštěno. A tak, když všichni odešli, pouštěla jsem se do generálního úklidu, jen kvůli své umanuté vnitřní potřebě mít pořádek. Teprve potom jsem mohla v klidu odpočívat.

Navzdory varování

Moje tělo mě často varovalo. Snažilo se mi říct: „ Hele, už toho mám dost, pojď si lehnout, zavřít oči, odpočinout, zdřímnout si.“
Ne. Káva a zase káva to spraví, tělo nahodí a tak jedu kuchyň, koupelna, předsíň, jeden pokoj, druhý pokoj, … prostě generální úklid.

Jsem blázen?

Zbláznila jsem se? Nebo to taky znáte? Umíte zabrat, když je třeba? Máte také ve své hlavě – já jsem přece ta, která všechno a za všech okolností zvládne? A navíc u mě ta touha po pořádku …

Jak to dopadlo?

Konečně hotovo, jdu se převléct. Cestou kolem květináče si říkám, posunu ho kousek vedle. Sehnu se nad květináč.

AUUUU … , chytám se za oko. To bolí!

„Ne, to se mi nemohlo stát!“

Stalo. U kytky byla zapíchnutá tyčka (aby rostla rovně) a já se tou tyčkou bodla přímo do oka.
Místo večera doma u televize, jsem absolvovala v nemocnici šití oka. Nic příjemného, věřte mi.

A lekce do života?

Byla jsem tak unavená, že jsem si tyčky v květináči vůbec nevšimla. Ani jsem si neuvědomila, že tam je. Proto dnes, když jsem unavená, nestěhuju květináče.

Prioritou je zdraví, ne úklid

Když už jsme vyčerpaní tak, že si způsobíme úraz, bývá to jedno z posledních varování. Proto je třeba přehodnotit priority a naordinovat si odpočinkové dny.

Epilog

Časem se mi podařilo moji potřebu pořádku dostat pod kontrolu … až mám občas pocit, že jsem přešla do druhého extrému 😀

Kdyby záleželo na mně, tak se s lyžemi na nohou rovnou narodím … moje maminka by asi nesouhlasila 🙂

Od malička na lyžích

Jako malá holka jsem jezdila s rodiči každý víkend na chatu, vedle které tatínek postavil vlek, a my děti jsme pak celou zimu trávily víkendy lyžováním.

Můj vzor Zdeněk Zerzáň

Se 7. třídou přišel lyžařský výcvik na Návrší. Instruktorem mého oddílu byl tehdy sám náčelník Horské služby Jeseníky Zdeněk Zerzáň (jako první člověk na světě sjel na lyžích nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro!) Stal se mým lyžařským vzorem a i díky němu jsem se do lyžování zamilovala.

V prváku na gymplu další lyžák, opět Návrší a potom s partou každý zimní víkend na vleku průmyslovky v Kunčicích. Lyžování jsem milovala a miluju a na lyžích se cítím jako na vrcholu světa.

Lyže na hřebíku

Když jsem se vdala, pověsila jsem lyže na hřebík, protože manžel nelyžoval. Ani když děti povyrostly, nechtěl manžel o lyžování ani slyšet.

Bezmoc

A já jen koukala na lyžování v televizi a záviděla všem, kteří si lyží a sněhu užívali. V té době mě dokázala rozbrečet televizní reklama, ve které vcházeli lyžaři do chaty a ozýval se typický zvuk chůze v přezkáčích a oklepávání sněhu, smích a dobrá nálada.

Hodná holka na scéně

Tak moc jsem toužila lyžovat. Jenže … byla jsem vychována jako „hodná holka“, která dělá radost především ostatním a vždy se maximálně přizpůsobuje. A nebylo to jen lyžování, které jsem si díky „hodné holce“ nechala vzít.

Od bezmoci k činům

Nejen ta zmíněná reklama mi otevřela oči a já si po dlouhé době začala plnit svá přání bez ohledu na souhlas okolí.

Vytáhla jsem lyže ze skříně, v bazaru vybavila děti a manželovi oznámila, že nás zaveze někam na svah a pak pro nás přijede (neměla jsem řidičák).
Návrat na lyže byl naprosto nádherný. Má duše se radovala a děti poprvé lyžovaly.

Zmrzlý manžel

Manžel se rozhodl, že na nás počká pod svahem u auta. Tak tam přešlapoval, kouřil, mrzl … možná si myslel, že nás donutí vrátit se ze svahu dřív, když chudák tak trpí…. Vydržely jsme s dětmi až do koce provozní doby, do setmění 🙂 A takto probíhalo až do rozvodu každé naše lyžování. Potom jsme jezdily autobusem a vůbec nám to nevadilo.

Hodná holka odchází

Kvůli velké lásce (k manželovi), kvůli schématu „hodné holky“, kvůli potřebě být se všemi v souladu a plnit jejich potřeby, kvůli obavě ze špatného hodnocení okolím jsem se vzdala toho, co jsem celým srdcem milovala. U čeho jsem relaxovala a dobíjela si baterky.

Jak jsem to mohla udělat?! Jak jsem si to mohla nechat vzít? Nechala. Kvůli neefektivním schématům ve vlastní hlavě, která jsem tehdy nedokázala překonat.

… a zase lyžuju od nevidím do nevidím

Dnes mám muže, který sdílí moji vášeň. Pokud to jde, jsme spolu na lyžích co nejvíc. Není nad pohled z vrcholu kopce, není nad jízdu po čerstvě urolbované sjezdovce, není nad pocit svobody a nad radost z pohybu.

Poučení

• Hlídejme si své myšlenkové vzorce. Hlídejme naše „hodné holky“ a „hodné kluky“ v nás.
• Dělejme věci, které nám dělají radost, které jsou v souladu s námi. Zachovejme při tom slušný respekt k okolí, ale slepě se nepodřizujme.

Lyžím zdar 🙂

Dělám si naděje, že je to síla myšlenky, ne jen pouhé štěstí …

Zázrak? Realita …

Slyšeli jste o Clemensovi Kubym? Německý dokumentarista, filmař a spisovatel, který po pádu ze střechy příčně ochrnul, ale dokázal se uzdravit silou vlastní vůle. Je to těžko uvěřitelný, pravdivý a zdokumentovaný příběh.

Rozhodla jsem se

Dělám si naděje, že i má síla vůle (či síla myšlenky) umí dělat zázraky. Proč? Protože, když se začal šířit covid, rozhodla jsem se, že ho nedostanu, že já odolám 🙂

Péče o maminku

Na konci října 2020 onemocněla covidem moje 70letá maminka. Nejprve jsme se o ni staraly doma. Já a má sestra. Když se jí přitížilo, odvezly jsme ji autem do nemocnice, kde dostala kapačku a k našemu velkému překvapení byla propuštěna domů. Po 3 dnech, kdy jsme se o maminku opět staraly doma, ji stejně odvezla sanitka a tentokrát ji hospitalizovali.

Těžký průběh a odhodlání

Po vyšetřeních nám sdělili, že maminka dostala „velkou covidovou nálož“ a má těžký průběh. Maminka má ale také tuhý kořínek a jen tak se nevzdává. Dnes kolem nás už zase pobíhá a poučuje 🙂

Zůstaly jsme zdravé

Přestože jsme se o maminku doma staraly, neonemocněly jsme covidem ani já, ani má sestra. Řekly jsme si totiž, že nás covid prostě nedostane! Po pravdě jsme ale také dodržovaly všechna hygienická doporučení, která jsme byly schopné reálně dodržet.

Pro jistotu

Pro jistotu, kdyby síla mé vůle selhala, jsem se nechala začátkem roku očkovat. Těžký průběh nemoci u maminky mě dostatečně poučil.

Další nemocný

Nedávno si prošel covidem také můj muž. Když zjistil, že je pozitivní, chtěl se odstěhovat na chalupu. Avšak já, pevně rozhodnutá zůstat zdravá, jsem ho uklidnila a řekla mu, ať zůstane doma. Protože vím, že doma je nemocnému prostě nejlíp. A byť jsme spolu bydleli v jedné domácnosti, zůstala jsem negativní.

Síla vůle?

Tak co říkáte na sílu vůle? Mám silnou vůli, která mě chrání a uzdravuje? Nebo je to jen shoda okolností a štěstí? Přiznávám … v rozumné míře dodržuji hygienická opatření, jsem očkovaná a mám krevní skupinu 0 (která je prý vůči covidu odolnější).

Tak nevím … síla vůle nebo štěstí?

Nebo ruku v ruce opatrnost, sebekázeň a pozitivní myšlení? 😉

Nadzvedne vás ze židle, když někdo trvá na nedůležitých věcech?

A co obráceně? Prudíte své okolí lpěním na podstatných věcech, které však jsou pro vaše okolí naprosto nepodstatné? 🙂

Já například okamžitě poznám špatně uloženou knížku v knihovně!

Moje malá válka

V rodině bývalého manžela se vždy obědvalo ve 12 hodin a na tomto čase tchyně striktně trvala. Když píši ve 12, myslím tím přesně ve 12. Ani o minutu před, ani po. Nesmírně mě to popouzelo a tak jsem chodila pozdě. Správně tušíte, že naschvál. Já byla spokojená, tchyně naštvaná.

Byt jako z katalogu

Když jsem byla malá, obdivovala jsem uklizené byty kamarádů mých rodičů. Ne, že bychom doma měli nepořádek, ale nikdy náš byt nevypadal jako z katalogu. Vdala jsem se a usilovat o sterilní pořádek bylo nad lidské síly. Dočkala jsem se až ve chvíli, kdy děti odešli z domu, a já měla dvoupokojový byt jen pro sebe. Kamarádky mě chválily, jak mám uklizeno.

Můžete aspoň na chvíli udržet pořádek?!

Jenže přišla další životní etapa. Nový přítel, jeho puberťácký syn, mé malé vnučky a nový velký byt. O sterilním pořádku se mi mohlo jen zdát. Jenže já na něm striktně trvala. Mohla jsem duši vypustit, abych měla krásně uklizeno.

Za chvíli ale bylo smetí na podlaze, drobky na gauči, drobky na stole, nezasunuté židle, přes ně přehozené ručníky (protože v koupelně je přece vlhko), neuklizené peřiny (vždyť se do nich zase poleze a musejí se vyvětrat), poprskané zrcadlo a upatlaný kohoutek, kartáčky na zuby jen tak na umyvadle (aby přece byly po ruce). Roztahané hračky po pokoji (vždyť holky zase přijdou). Na gauči rozházené polštářky a deky (proč mají být srovnané podle barev?!). Byla jsem naštvaná a vyčerpaná.

Jako tchyně

Já byla na nervy, mé okolí mě nechápalo. A pak jsem si jednou vzpomněla na tchyni. Na obědy přesně ve 12. Na to, jak křesla musela stát přesně v těch vytlačených kolečkách na koberci. A to byl ten velký AHA moment, kdy jsem si uvědomila, že dělám přesně to, co jsem u tchyně nesnášela.

Má připoutanost k pořádku

Připoutala jsem se ke katalogovému pořádku v bytě. Byl pro mě prioritou. Pro uspokojení své potřeby jsem dělala vše. Trvala na svém, zlobila se, hádala se, vytvářela dusno.

Až jednoho dne jsem si uvědomila, že to je JEN MOJE POTŘEBA. Nepříjemnou atmosféru vytvářela má PŘIPOUTANOST K POŘÁDKU. Tak jsem se na pořádek vykašlala. Ne ze dne na den, postupně. Už mě nevztekají odsunuté židle od stolu a drobky na gauči. Patří k životu.

Připoutanost škodí a vyčerpává

Nezdravá připoutanost k čemukoliv, lidem, činnostem, věcem, pravidlům, …, komplikuje život. Tím, že na něčem striktně trváme, nejsme ochotni kompromisu, nejsme ochotni se něčeho vzdát, vytváříme dusno a sebe vyčerpáváme. Proto dnes sleduji své připoutanosti a snažím se na nich pracovat. Chci být více volná.

Co s připoutanostmi?

• Důležité je připoutanost si uvědomit a přiznat si ji.
• Pojmenovat ji.
• Poté hledat cestu, jak postupně slevovat z přehnaných potřeb.
• Učit se býti více flegmatikem a dopřát víc volnosti sobě i druhým.

Jen prosím pozor na extrémy, vše s rozumnou mírou.

Jaké jsou vaše připoutanosti?