Pitný režim a vztahy v rodině

Ač říkám, že piju, stejně vždycky piju málo 🙂

Stává se mi občas, asi jako každému, že mě bolí hlava. Doma si pak, také jen občas! …, postěžuju: „Mě dneska zase tak bolí hlava…“ (… a chci politovat).

Odpověď

Co myslíte, že udělá můj muž? Jeho odpověď? Zeptá se: „A piješ?“
Nemyslí tím alkohol, ale vodu 🙂 Co asi čeká, že mu řeknu? Odseknu: „Ježišmarjá, jasně, že piju!“

Jak se může tak hloupě ptát?!

Myslí to dobře

Chce mi říct, že když mě bolí hlava, možná jsem ten den míň pila. Má o mě starost. Jenže místo, abych jeho starost a péči ocenila, jsem naštvaná. Proč?!

Proč se zlobím

Protože se ptá rodičovským způsobem. Jakoby mě vrátil do dětství, kdy mi rodiče neustále kladli dotazy: Už jsi jedla? Pila jsi? Umyla sis ruce? Jsi nachystaná do školy? apod.

Už nejsme děti

Já už ale nejsem dítě. A nechci být dítě! Jenže schéma (autopilot) z dětství je okamžitě v hlavě a já jsem nazlobená, že se mnou jedná jako s dítětem. A tak také jako dítě odmlouvám:

„Jasně, že piju! Copak jsem malá?! Vždyť vím, že musím pít.“

Víte, co je úplně nejhorší? Že má pravdu. Ten den jsem fakt pitný režim nedodržela, ale už jen proto, že se ke mně chová jako rodič, to nepřiznám a odseknu.

Rodičovský přístup

To, co nás zlobí, je většinou rodičovský přístup partnera, protože nás staví do roviny vztahu rodič – dítě. Zatímco my chceme vztah dospělý – dospělý.

Poučení

Naši drazí to s námi myslí dobře. Proto netrucujme, když se k nám chovají jako rodiče. Zastavme autopilota ve své hlavě a reagujme jako dospělý (ne jako trucující dítě):

„Je možné, že jsem dnes pila míň. Je možné, že právě proto mě bolí hlava.“

Případně pokud chcete, můžete v klidu a bez emocí dodat a požádat:

„Chci ti říct, že kdys se mě takto ptáš, připadám si jako malé dítě, se kterým mluví táta. Proto tě chci požádat, mluv se mnou prosím jako dospělý s dospělým.“