Přes vypíchnuté oko k prioritám

Proč jsem zase musela „jet na doraz“? Protože to jsem celá já.

Běžný domácí nepořádek

Jsme rodina, která se ráda potkává a tráví spolu hodně času. Poslední roky právě u nás doma, protože máme velký byt. Samozřejmě, že průměrně 6 dospělých a 6 dětí nadělá trochu nepořádek, s tím je třeba počítat.

Generální úklid

Jenže já až do nedávna potřebovala mít doma pořádek podle sebe – vše uklizeno a vše vyleštěno. A tak, když všichni odešli, pouštěla jsem se do generálního úklidu, jen kvůli své umanuté vnitřní potřebě mít pořádek. Teprve potom jsem mohla v klidu odpočívat.

Navzdory varování

Moje tělo mě často varovalo. Snažilo se mi říct: „ Hele, už toho mám dost, pojď si lehnout, zavřít oči, odpočinout, zdřímnout si.“
Ne. Káva a zase káva to spraví, tělo nahodí a tak jedu kuchyň, koupelna, předsíň, jeden pokoj, druhý pokoj, … prostě generální úklid.

Jsem blázen?

Zbláznila jsem se? Nebo to taky znáte? Umíte zabrat, když je třeba? Máte také ve své hlavě – já jsem přece ta, která všechno a za všech okolností zvládne? A navíc u mě ta touha po pořádku …

Jak to dopadlo?

Konečně hotovo, jdu se převléct. Cestou kolem květináče si říkám, posunu ho kousek vedle. Sehnu se nad květináč.

AUUUU … , chytám se za oko. To bolí!

„Ne, to se mi nemohlo stát!“

Stalo. U kytky byla zapíchnutá tyčka (aby rostla rovně) a já se tou tyčkou bodla přímo do oka.
Místo večera doma u televize, jsem absolvovala v nemocnici šití oka. Nic příjemného, věřte mi.

A lekce do života?

Byla jsem tak unavená, že jsem si tyčky v květináči vůbec nevšimla. Ani jsem si neuvědomila, že tam je. Proto dnes, když jsem unavená, nestěhuju květináče.

Prioritou je zdraví, ne úklid

Když už jsme vyčerpaní tak, že si způsobíme úraz, bývá to jedno z posledních varování. Proto je třeba přehodnotit priority a naordinovat si odpočinkové dny.

Epilog

Časem se mi podařilo moji potřebu pořádku dostat pod kontrolu … až mám občas pocit, že jsem přešla do druhého extrému 😀