Upatlané kachličky a vyšší životní hodnoty

Mám ráda přiměřený pořádek. Především ten, který udělám sama. Třeba jsem pyšná na vyleštěné kachličky v naší staré koupelně.

Upatlaná kachlička

Relaxuju ve vaně a kochám se pohledem na lesk obkladů kolem umyvadla … krása … hmmm, fakt krása … i když jsou staré, ale lesknou se … cože?! Prsty? Obtištěné prsty na MÉ vyleštěné kachličce?!

Zatmění mozku

Taková opovážlivost! Žádný respekt k MÉ snaze o pořádek. Proč se musí (můj muž) opírat v koupelně prstama o kachličky? Navíc na tak nesmyslném místě?! Nechápu ….
Rozčilení a pocit nespravedlnosti mi způsobuje postupné zatmění mozku. Dostávám vztek a v duchu se chystám, jak mu to vytmavím. Člověk se tady snaží a nejenže to nikdo neocení, nepoděkuje, ještě na to úplně kašle … lituju se. Znáte to taky? 🙂

Řešením je bydlet sama

Kdyby koupelna vydržela aspoň pár dní uklizená a vyleštěná! Co bych za to dala!? Ale to bych asi musela bydlet sama…
A najednou … poznání! Uvědomění! Bydlet sama … To dobře znám. To už mám za sebou. Měla jsem pořádek, ale byla jsem sama. Sama samotinká.

Co vlastně chci?

Mít pořádek a být sama? Nebo mít nepořádek, ale mít si s kým popovídat, s kým trávit večery, sdílet radost i starosti?

Najednou na ty otisky prstů na kachličce koukám úplně jinýma očima. S úsměvem na tváři i na duši konstatuji … jen ať tam jsou! Je to důkaz, že nejsem sama … že bydlím s mužem, se kterým se raduji i hádám a že k mému životu budou navždy patřit jeho otisky prstů na vyleštěných kachličkách 😉

Uspokojení z upatlané kachličky

A když teď uklízím koupelnu, inkriminovanou kachličku vynechávám a z vany si pak užívám pohled na prsty na ní. Jsou totiž vidět jen z určitého úhlu 🙂 … a rozplývám se vědomím, že nejsem sama, že mám parťáka pro život a to za to stojí.

Připoutanost a ulpívání na věcech

Zase jsem si potvrdila, že jakákoliv připoutanost k něčemu je špatně. V tomto případě to byla má připoutanost k vyleštěným kachličkám. Jejich lesk už pro mě není důležitý. Připoutanost jsem zrušila a jsem v pohodě.

Poučení

• Pečlivě rozdělujme věci na důležité a nedůležité pro náš život. (Hodnota partnerského života je pro mě vyšší a důležitější než hodnota vyleštěné koupelny.)
• S respektem řešme ty pro nás důležité.
• Ty nedůležité nechejme být. Neulpívejme na nich. Zrušme připoutanost k nim a třeba ji nahraďme vyšší hodnotou pro náš život.
• Budeme spokojenější my i naše okolí.